Sedím v kavárně, popíjím kávu, která má tak silnou chuť, že se cítím jako by mě zasáhlo nákladní auto, a vzpomínám na své první auto. Bylo to staré, rozvrzané, ale mělo manuální převodovku. Ano, ten klobouk dolů pro každý malý pípavý zvuk, který se ozval, když jsem se snažil řadit jako „Jezdec roku“. Bylo to auto, které mi vnuklo, že jízda není jen o přesunu z bodu A do bodu B, ale o hororovém dobrodružství, kde se vyžaduje umění a odhodlání. A teď? Teď si výrobci myslí, že je dechberoucí idea posadit nás do limuzín, kde se všechno ovládá pomocí dotykového displeje, který reaguje na váš dotyk, jako by byl naprogramovaný robot v sci-fi filmu. V Éře 2025 je to všechno stejně smutné, jako kdybyste si objednali biftek a dostali místo něj misku polévky ze zeleninového koncentrátu.
Manuální převodovka k smrti
Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste si naplno užívali tu magii, když jste na tom malém kulatém šroubku pod volantem urputně pracovali jako alchymista ve snaze přetvořit sklenici olova na zlato. Jak jste museli ladně spojit plyn s brzdou, abyste neudělali kotrmelec na křižovatce. Bylo to jako tancování s vlastními démony. Ale dnes? Zanikli jsme do doby, kdy se řazení stalo zastaralým, a magicky zmizelo. Kdo má čas na prožívání takových malicherností, jako je odpovídající takt a dotyčení se pedálů, když se můžete spolehnout na bezduché automaty, které za vás řídí? Člověče, zní to skoro jako z Horroru, kde se duše auta vypustila a teď se změní v podivnou směsici plechu a softwaru.
Slyšel jsem, že značky jako Porsche a Ferrari v poslední době začaly vymýšlet hybridní modely, které vám zaručují, že v okamžiku, kdy se dotknete pedálu, se vaše auto přemění na auta z nejnovějších sci-fi filmů. Jako kdyby se tohle auto rozhodlo na vás došlápnout se vším, co má, včetně vaší důstojnosti. Když jsem slyšel, že některé značky už přestaly vyrábět manuály, měl jsem pocit, jako by mě někdo vyzval, abych si podal ruku s největším idiotem všech dob.
Revoluce zcela bez řízení
Samozřejmě, že pro mnohé je dvoustupňový automat, který vás přenáší z 0 na 100 km/h tak rychle, že se cítíte jako astronaut (nebo spíš opilý astronaut na vesmírné lodi bez navigace), zjevením. Ale pro nás, kteří jsme si užili tu radost ze schnutí kloubů a krkolomného hraní si s převody, je to jako žít v umělé realitě. Patříte-li mezi ty, kdo si potrpí na jízdu, pak prchavé potěšení přeměněné na digitální dětskou hračku je opakem toho, co je pro nás vzrušující. V dnešní době si prostě „spořivě“ vybereme bezdrátové ovládání, které se vám rozsvítí na palubní desce, když se snažíte rozjet, a to je prý vrchol technické dokonalosti.
Takžeový přehnaně zrychlený cyklus jízdy bez vlastního řízení vám zařídí, že se budete cítit jako v plechové karavaně, která právě prošla generální rekonstrukcí bez vašeho schválení. Tomu říkáte pokrok?
Ekologická moralizace a svět bez emocí
A kdo by si pomyslel, že se setkáme s těmi, kteří se právě teď činí jako hlídací psi moderní dopravy? Ti, kteří během oběda propírají o ekologickém morálním povinností, zatímco samozřejmě ignorují fakt, že jejich vozy se stále více spoléhají na software, který by mohl mít problém i s rozpoznáváním brambor. Představte si, že se chystáte vyrazit na výlet a váš autem vám oznámí, že hladina CO2 je příliš vysoká, a proto se musíte obrátit na domovské obrazovky.
„Omlouvám se, ale nezapnu motor, dokud se na mně nedíváte s tou správnou ekologií na tváři!“ Přímo takhle bych viděl tvář mého smyslu pro jízdu, když bych svému vozu vysvětloval, že to zlato, co právě teď leží pod kapotou, je tak vzácné, že se mu nemůže dostat takové bezduché úpravy.
Myslím, že jsem se jednou rozplakal po tom, co jsem viděl, jak žena v dotykovém hatchbacku hladila obrazovku, jako by to bylo její milostné dítě. Milé dámy, chápu, že žijeme v roce 2025, ale tohle je chaotická apokalypsa. Zánik manuálu a s ním spojení s duší vozidla. A přestože pak, kdy se potkáme, všichni budeme mít na sebe oranžové vesty a elektronická auta, která by se i sama nadchla nad tím, jak jsme šetrní k životnímu prostředí, kde jsou IT specialisté šéfem.
No, můžeme se alespoň utěšovat tím, že budeme mít v budoucnosti stále svůj malý koutek nostalgie. Ale abyste si uvědomili, zda je digitální revoluce skutečně revolucí nebo novou formou dystopie, neboť jízda má být uměním, nikoliv bezduchým hardwarem!
Vše v tomto novém světě je jako jízda v automatickém režimu – nudné, monotónní a bez půvabu. A koho to vlastně zajímá, že některé vozy už nenávidí ruční řazení? Ale potěžměme si – je na to ještě čas ještě zachovat tu naší duši?
