Když jsem se poprvé posadil za volant Ferrari, měl jsem pocit, že mě právě vrátili do doby kamenné. To křičící rudé monster, vyrobené pro spektrum emocí, které jiní zažívají přičichnutím k kávě od Starbucks – myšlenka, že něco tak jednoduchého, jako je vozidlo, může mít v sobě takovou vášeň, prostě mě dostala. Nač máte klavír, když můžete mít orchestr? A Ferrari je ten orchestr s dupajícím dirigentem na place, připraveným vzít na milost každého, kdo se odváží vyslovit slovo „průměrnost”.
Pak přišlo Porsche – zařízení tak uspořádané, že byste si spíš mysleli, že ho navrhnul robot, který nemůže vynechat ani jeden detail. Ne, Porsche není auto. Je to spíše příručná příručka pro dokonalost s přidanou hodnotou absurdní elegance, kterou můžete klidně přidat k vaší osobní knihovně vedle vzpomínek na vaši první lásku – tedy pokud jste nenarazili na nějakou jinou lásku, kterou byste raději zapomněli.
Ferrari – ze svatebních šatů do osudového plesu
Ferrari vstupuje na scénu jako hvězda reality show – hotové drama, žár slávy a všeobecné pokukování. Červená barva, která jiří jako pekelné plameny, a vejce z umělé hmoty místo motoru? Naštěstí ne. Co by se stalo, kdyby na Ferrari začali montovat dieselový motor? Rty nám pláčou nad tímto pomyšlením. Místo toho dostanete pod kapotu úžasné V8, které zní jako ranní mlha nad jezerem, když začne hromadné shromáždění kachniček. Vysokootáčková symfonie, které porozumí pouze ti, co zažili první rande ne s osobou, ale s automobilem.
Je zajímavé, jak Ferrari dokáže vzbudit emoce, které mnozí považují za výsadní doménu romantičnosti. Jeho charakter neomezených možností, kdy se zdá, že je vyroben ze zlata a předurčen k tomu, aby vás doprovázel na cestě k nebu. Proto se můžete klidně rozjímat nad tím, že pohon na všech čtyřech kolech je pro slabochy. Ferrari se nebojí vřítit na oválný závodní okruh jako zmatený býk na bále s balerínami.
Když se dostanete do zatáčky, Porsche je jako starý známý, který už několikrát stál před vchodem vaší matrice a prosil vám o pár minut soukromí. Můžete si být jistí, že s ním zvládnete každou situaci. Ferrari? No, připravte se na to, že se to auto tváří jako čistá šílenost. To vám doveze na padesátkou, nebo na stošedesáti, a věřte mi, pocit, jako by vás chytali za ruku Medusa, když se stane něco, co byste raději vyhnuli.
Porsche – sterility, která by vás mohla uspat
A pak tu máme Porsche. Nebude to tak špatné, říkáte si. Není to Ferrari, ale stále je to vůz s vynikajícími parametry, ne? Je pravda, že Porsche se rozhodlo vzít si do rukou složení rodinného stříbra a přetavit ho do auta, které se říká 911. Nebo bych měl říct: Jak hladce se dá převést hřebík přes ředicí páku? Fascinující! Tohle auto je jako Googling „jak být šťastný“ – se všemi odpověďmi, které vám nakonec říkají, že „jste v pořádku”.
Porsche umazel každý prvek náhodnosti, který by mohlo mít, a přetavilo ho do úhledného, efektivního proudu. Můžete si být jisti, že tenhle stroj na vás nezapomene šlápnout ani v nejvyšších otáčkách. Život je plný komunikačních bloků, které vám brání v útěše. A tak se snažíte najít příčiny, proč Porsche ve srovnání s Ferrari působí neomezeně sterilně.
Obávám se, že Porsche je automatizovaná verze útesu. Rychlost je efektivní, ale kde jsou emoce? Nesmyslné hlášky o tom, jak vozy nemohou být dokonalé a přitom zajímavé, vedou k tomu, že si musíte položit jednu zásadní otázku: nechcete se místo toho projet na skateboardu? Osobně bych si raději nalil do žíly šlehačku než měl strávit emocionální blok asi tak s responzivním Porsche.
Kdo vyhraje?
A tak, kde nás to všechno zanechává? Ferrari jako divoká šelma, která nejraději vrhá porce adrenalinu do vzduchu a vlní se jako vzduchová podložka ve vodním parku. A teď Porsche, které svým zjednodušujícím pohonem na všech čtyřech kolech dává lidem najevo, že rychlost je pro něj otázkou rizika, nikoliv geometrie.
Nakonec, pochopíte, že Ferrari je jako váš extrovertní kamarád, který vás nutí tancovat na stole, zatímco Porsche je jako nudnější robot, který vám nutí správnost stravovacího režimu. Co je lepší? To už záleží na vás, ale buďte opatrní – nikdy nevíte, kde si ulovíte tu svou srdcovou záležitost. Mám na mysli samozřejmě to auto, ne tu holku na stole.
Při vzpomínce na tyto moderní ikony automobilismu musíte mít na paměti, že to, co vlastně nastavuje laťku prosklení aut, je radost z jejich řízení, vzpomínky na nedobré obědy, hloupé diskuze o rychlosti a svobodě, a především – nouze občas žít naplno (alespoň s otevřenými okny).
Takže na co čekáte? Šmidlejte si vlastní sushi na motoru a užijte si každou vteřinu, protože Ferrari a Porsche přežijí i po nás. Vznešená rozpolcenost láká jako odvykačka – a jsme si jisti, že tyto dva přístupy k rychlosti vás zanechají s úsměvem na tváři, nebo alespoň s hlavou na volantu.
Vaše duše automobilového milovníka si to zaslouží.
