Pamatujete si na ty staré dobré časy, kdy máma s tátou hádali kolem stolu o tom, kdo z nich vlastně lépe za volantem? Mohli mít jakýkoli názor, ale pravda byla jasná: táta vždy vyhrál, protože měl „ten správný“ vkus. Co to ale znamená? Že když měl pod kapotou starý Ford Escort, měli byste ho považovat za frajera, protože jeho auto mělo barvu slušného muže — šedou? Vůbec ne! Byla to ta větší katastrofa v modré a jeho ego, které ani SUV nedokázalo zaplnit. A to byla teprve jízda do supermarketu.
Tradice vs. Trendy
Teď se dostáváme k otázce, co všechno vlastně prozrazuje vzhled auta o jeho majiteli. A to je to podstatné! Když vidíte řidiče v SUV, které má více chromových doplňků než čelní sklo, pravděpodobně se díváte na typického občana, který nedává svému okolí šanci zapomenout na svou úroveň hmotného bohatství. Jak jinak si vysvětlit, že má sedmimístnou bestii, i když jezdí sám do práce do kanceláře, kde si většinou schovává obličej v hromadě účetních papírů? Na druhou stranu, pokud se před vámi mihl chlapík v nějakém skvostu, jako je klasický Mustang, který památkáři obdivují jak teslici, víte, že to není jen o rychlosti. To není prostě auto; to je kulturní artefakt. A o tom to celé je!
Odkud to víme? Protože auto je jako sousedův pes — podle toho, jak štěká (neboli jak řve motor), víte, co dělají jeho majitelé. A pokud je váš soused ten, kdo má na terase tolik bronzových trofejí ze závodů, že se mu brzy budou vedle sebe muset vybudovat dodatečné regály, už se klidně můžete ptát, kde má skrytý stroj času. Někdy totiž stačí jedno auto, aby vás zavedlo do nekonečných debat o klasice, během nichž zarytí petrolheadi posílají do pekla ekologická vozidla a zachraňují klasiku dalším potenciálním zničením.
Nedostatek originality a kreativního myšlení
Mnozí to mají za to, že souvislost mezi autem a jeho majitelem je jen hrubá úvaha. Nesmysl. Typické auto, které se vyhnulo pozornosti, má totiž podobnou hodnotu jako uitvoering kus nábytku šedé barvy. Je to nudné, a ještě k tomu se mu říká „auto pro mladé“. Když někdo hrdě parkoval svůj Volkswagen Golf, jen si zaplaťte. Je to vynikající příklad toho, jak dnes vypadá ženská móda: Co nejméně odvážné, aby nikdo neměl problémy s interpretací. Mějte tedy na paměti, že takoví majitelé jsou zcela spokojeni s průměrností — je to jakoby jedno nahé pivo v nudné hospodě.
A co se stane, když potkáte někoho, kdo jezdí v Bugatti Veyron? Možná jste takový zmrd, který obětuje třicet procent svého příjmu za design interiéru, ale co to říká o tom člověku? Předně nejenže je bohatý, ale také se nebojí, že ho na ulici snadno rozpoznáte. Každý, kdo má auto za stovky tisíc, prostě nemůže uniknout. A pokud každý den musíte klečet v kabině, abyste se dostali do předu, pak je to prostě nutnost, abyste objektivně vyjádřili „já jsem tu, bylo mně zemřít“. Nebo to byla jiná touha?
Ať už ženy nebo muži, ženy obzvlášť, přesně ví, co znamená mít dokonalý vkus. Spousta z nich má zavedené tradice v tom, aby měly modely, které vlastnila jejich matka nebo babička — jako třeba Mini nebo Fiat 500. Ale ve skutečnosti je to trapný přístup. Je to jako běžet ke krámu pro snídani, ale vezmete si jen máslo. Což nás vede k tomu, že pokud někdo s typickým vínovým BMW přijde a pokouší se vám vnuknout svoji představu o stylu jízdy, pravděpodobně mu brzy dojdou proslulé argumenty.
Pohodlí vs. praktičnost
Jak je to s těmi bezohlednými rodinami, které hromadí dvacetletá SUV? Otázka, kterou si většinou nepředstavujeme, ale rodina potřebuje velké auto, co? Ne, aby se společně veslovali do Carbonar, ale protože mají pocit, že musejí do svého bledého života prodloužit další kulovitou verzi pánské jízdy do supermarketu. Takže když váš soused klidně zaparkuje v terénním BMW X7, různě omyt pelošerech končí s domácími mazlíčky. A vy, kteří ohavně pletete stejný model s plánem na pravený kemp u řeky, byste měli pochopit, že to celé je o vzhledu a ničem jiném.
Co by to, pro nechápavé, mělo znamenat? No, prostě že pogumované SUV je malý výraz hrdosti někoho, kdo nemá šanci se věnovat opravdovému životu. Takže si klidně zamyslete o tom, co všechno prozradí vzhled auta o jeho majiteli. A jestli se něco může naučit, je to odhodlání posunout dál vlastní fluent mluvu na úroveň „jsem tu, abych to vzal“.
Osobně si myslím, že vesmír přetéká smyslem pro majitele automobilů. Dokonce si troufám tvrdit, že klíčem k poznání nás lidí leží v našich autech. Takže pokud potkáte někoho s elektrickým podivínským stvořením, můžete si být jisti, že jeho pohled na svět bude daleko za horizontem, za hranicemi běžných normálů. Kdo by se jen zlobil na blázny, kteří vůbec nesedí za volantem? Všichni potřebujeme osobní dovolenou s každou jízdu, abychom se udrželi pozitivní v současném blázinci na silnicích a v garážích.
Tak co, je to všechno o přimitivnosti nebo vás k tomu něco donutilo? Pokud se ptáte, proč nás auto vlastně zajímá, pak je to jasná otázka pro psychologa — nikdo jiný vám na to nebude schopen odpovědět. Proto si pořiďte auto, které k vám hovoří a nezapomeňte, vy, jak se pravil sám Jeremy Clarkson, jste tím, co řídí sebedůvěru a vkus vašeho plechového miláčka. Ať žije individuality — nebo snad jízda za každou cenu?
