Manuál versus automat co opravdu dělá rozdíl

Pamatuji si, jak mě máma v raném dětství přivedla k autoservisu. Člověk si v té době ani neuvědomoval, do jakého pekla se dostane, když jednou vezme klíčky od rodinného auta do ruky. Dobře, nebylo to htězně vzrušující, asi jako pozorování schnoucí barvy na zdi, ale to už je věc názoru. Koneckonců, to auto, co nám vždycky sloužilo, bylo manual so oleje, které se spolehlivě chovalo jako pračka v plné rychlosti po schodech. Ale co bylo vzrušující, byl ten pocit, že se ovládáš, že řídíš osud svého vozu, a ne naopak. To dneska, když se řízení skoro proměnilo v nic víc než držení se v pruhu na autopilot, si můžeme říct: „Kde pak je ta pravá zábava?“

Manuál s duší versus automat se samou důvěrou

Teď si to představte: sedíte za volantem moderního SUV, které by klidně mohlo být i kosmickou lodí, a vy se tak nějak plavíte. Ten dnešní automat měl vidění, virtuální realitu a sám by se snad dokázal řídit Googlem. Ale kde je ta zábava? Zatímco vy se snažíte vymyslet, jak byste se dali na střední školu, abyste vyhráli soutěž ve vybočení z pruhu, vaše auto se zcela bez vašeho vědomí klidně přepne na McDriver módu. Zatímco sedíte jako bezradný školák, který zapomněl na písemku z matiky, váš automatický vůz rozhoduje všechno za vás. Ať už je to moderní dosažení nebo smrt stylu, musíte si položit otázku, co dělá auto autem.

Přijměme fakt, že manuální převodovka je jakýsi skvost, zastaralý jako vaši prarodiče. Když ale mluvíte o dokonalosti, manuál není rozhodně bez nedostatků. Dalo by se říci, že je to kombinace vzrušení a frustrace, jak vás nebýt schopní vyměnit rychlostní stupeň v klíčovém okamžiku dost možná připraví o život. Ale na druhou stranu, když dáte ruce na volant, cítíte se jako piloti formule 1, zatímco automat se chová jako trapná babička snažící se ovládat smartphone. Vzhledem k tomu, že řízení je tak trochu alchymie, jak jen víte, co to znamená, sedět v autě, které se cítí jako partner a ne jako loutka. Tak to je – problém je ve vaší snažící se matce, protože okamžitě poznáte, kdy je někdo rockový bůh a kdy je odveden bez dosahu.

Anatomie šedi světa šoférského šílenství

Jak známo, nové automobily vypadají jako kdyby je navrhol tým uznávaných minimalistů, a pak mnohdy přichází na řadu dotykové ovládání klimatizace. Teď si představte tu hrůzu – jedete po dálnici a vše, na co máte chuť, je nastavit si trochu chladnější vzduch. Zatímco si chcete dát knedlík do úst, proud vzduchu se rozhodne udělat si piknik a udělá vám z toho chaotický úkol na úrovni Dálkového ovládání pro vesmírné lodi.

Jako bychom potřebovali další potvrzení pokusu o zničení civilizace. Dotyková technologie je něco, co jako pokrok v automobilové technice považuji za zlo. Ruční ovládání znamená, že se učíte manipulovat se strojovým monstrem a získáváte estetičtější vztah s vaším autem. Z konektorů, jak to zpravidla děláme jako prostitutky na hlavní třídě, se pekelný knoflík schovává přímo u vás pod palubní deskou, podobně jako obrovský hřebík, který máte na střeše; oboje se snažíte rozvinout teplým dechem nebo aspoň šéfovi nazošit. Jsem si jistý, že kdyby to u nás tahal nějaký geniální konstruktér, motor by to měl asi napevno.

Takže jasně, máte nějaké benziňák s automatem a můžete si užít vzrušení, jako když sevřete kliku od dveří. Budete mít na některých místech pocit, že jedete na vlně radosti, ale pak stačí jedno „přeskočení“ rychlostního stupně a vy budete vypadat jako idiot. Kdo si na to dneska chce zvyknout?

Na druhou stranu, pokud berete auto jako šperk, máte možnost prozkoumat mechaniku a cítit se jako kabriolet. Manuál dává řidiči svobodu, aby udělal něco úctyhodného s automobilem. Můžete se zasmát, když ve vysokých otáčkách sešlápnete pedál – udělá vám z toho kink. Hrajete si se spoustou techniky, jako byste měli v rukou malý dron s připojenou kamerou. Můžete si užít jízdu jako dítě na kola, které ještě neví, že najelo do bahna.

To je kouzlo manuální převodovky v novém světě, který se snaží udělat všechno za vás. Nezáleží na tom, kolik se snažíte, abyste zapadli do moderní automobily, vaše duše pozná, jak se kašna potažená hliníkem dramaticky vymyká a vy se v srdci vracíte ke kořenu. Místo, kde řídění málokdy připomíná nezbytnou drhnutí na obličeji.

Jak říká jedna moudrá hláška: ten, kdo rád řídí, se nebojí udělat pár hrbolatých obratů. Je to umění ve svém podstatě, a to se nedá nahradit automatickým „služebníkem“. Sice se zdá, že boxy čím dál víc přešlapují ze světa, ale pokud se nebojíte učinit skok do takového vozu, těžko ho nahradí něco jiného než vy. Samozřejmě, že oni by si přáli, abyste šli na kurs, aby vás naučili sehnat a srazit, ale to není nic, jež by mohlo vzít radost ze smíšeného zoufalství. Mimochodem o tom neříkám, že automat se nemůže mýlit, ale manuál je obvykle teamworker k vašemu srdci.

Takže, co si budeme povídat, komplexní pravda je, že svět automobilů je jako labyrint. Každý ročník dává lidem příležitosti vyjádřit se svým vlastním stylem, což zahrnuje nejen rozvržení, ale i vnitřní mechaniku. Volba mezi manuální a automatickou převodovkou je výsledkem mnoha otázek, které by do tohoto vozu měly zasahovat a zanechávat v každém čtenáři svobodu volby. Proto milu někoho, s kým se cítíte, jako kdyby byl automatem. Dále vás jen pozve k parádnímu drhnutí po silnici. Voila!

Vyzkoušejte se v umění řízení, nebo si klikněte na [Wikipedia](https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A9%C4%8D%C3%AD_a_p%C5%99evodovky) a dozvíte se více o převodovkách. Tak si vyberte, co vás osloví víc: modernistické úsilí nebo nostalgická jízda, odvoz a vývar? Volba je tahle krematorium, a vaše cesta bude jistě jako ostré rozcestí. Stejně jako vždy, nenechejte se odradit tím, co v auto odkládá nudné ježdění – přijměte prvek neznáma a buďte součástí tohoto volného stylového světa!